Majdanek



     Když přišlo vedení III.říše ke zřízení KT v Lublinu, mělo už za sebou v tomto ohledu osmiletou zkušenost. Předhistorie táborů a jejich vývoj úzce souvisí s nacionálněsocialistickou politikou. První KT vznikl v 1933 v Německu po jmenování A.Hitlera říšským kancléřem. Na podnět říšského vůdce SS a šéfa lokální policie H.Himmlera tak vznikl v Dachau u Mnichova tábor pro odpůrce fašistické ideologie, kteří zde byli uvězněni bez jakéhokoliv soudního řízení. Se vzrůstajícím počtem odpůrců nacionálního socialismu byly podle dachauského vzoru vybudovány další tábory. Kromě Dachau vznikly krátce před vypuknutím války následující KT : Sachsenhausen, Buchenwald, Mauthausen, Flossenburg, Neuengamme a Ravensbruck.
     V letech 1939-1945, během války vedené na mnoha frontách, vznikla celá řada nových táborů a jejich poboček na obsazeném území. V této době vznikly mj. KT : Stutthof, Gross Rosen, Bergen Belsen, Majdanek, Mittlebau Dora a Kovno. I funkce táborů byla rozšířena na realizaci bezohledné rasové politiky. Mnohé fungovaly zároveň jako vyhlazovací tábory pro evropské Židy a příslušníky porobených států. Vyhlazovací tábory jako Belzec, Sobibor, Treblinka a Chelmno byly zřízeny výhradně pro masovou likvidaci Židů. V počáteční fázi války zakládali nacisté, paralelně k vojenským úspěchům, zajatecké tábory. Mnohé z nich byly likvidační, především pro sovětské zajatce. Otázka organizovaného, široce rozvětveného využití pracovních sil mimo KT byla řešena zřízením četných táborů, které byly spojeny z nejrůznější výrobou. Masově prováděné přesídlovací a znovuosídlovací akce obyvatelstva vyžadovaly vznik průchozích táborů. Zřízením dětských táborů byl sledován cíl ponížit a vyhladit porobené národy.
     Dohromady bylo na území říše a teritoriu okupovaných zemí více než 7000 nejrůznějších táborů.