Po osvobození



     Po osvobození Lublinu bylo území tábora nejdříve převzato sovětskou armádou. Poté byla pole I a II určena pro potřeby formující se 2. armády polského vojska, zatímco pole IV a V dále spravovala sovětská armáda. Bezprostředně po ukončení bojů o Lublin byli na dvou posledně zmíněných polích umístěni němečtí váleční zajatci, transportovaní postupně do vnitrozemí Sovětského svazu. Pole III bylo obsazeno NKWD a v polovině srpna 1944 přeměněno na internační tábor pro Poláky. Byli zde drženi důstojníci a praporčíci Zemské armády AK a Selských praporů, prohlášení za odpůrce nové politické skutečnosti. Po několika týdnech věznění v Majdanku byli deportováni do sovětských táborů.
            Jak v hospodářských a správních budovách tak i v zařízeních pro masové vyhlazování zajistila speciální polsko - sovětská komise důkazy k nacisty v Majdanku spáchaným zločinům, především dokumenty a zbylé předměty z majetku vězňů. Velká část podkladů byla po ukončení vyšetřování komise dopravena do SSSR.
            Rozhodnutí k založení Památníku v Majdanku padlo až na podzim 1944. Památník začal svou činnost v listopadu téhož roku, jako první muzeum, zřízené na území dřívějšího koncentračního tábora.
            Práce Památníku je značně podporována společenskou organizací - Společnost pro péči o Majdanek;, založenou v roku 1945.
            K základním úkolům Památníku patří :
     - starost o zachování území bývalého tábora, jeho staveb a zařízení
     - shromažďování a zpracování reliktů tábora a archivních matriálů dokumentujících dějiny tábora
     - vědecké zpracování historie tábora
     - rozšíření vědomostí o táboře na základě výstav, publikací, přednášek a provázení (prohlídek)
                                              - shromažďování a vystavování uměleckých děl s protiválečnou tématikou
     - využívání tragických zkušeností minulosti při tvorbě ve smyslu smíření mezi národy