Osvobození



     Když Majdanek opustil poslední evakuační transport, postoupila vojska 2. pancéřové armády Siemiona Bogdanowa a 7. sboru kavaleristů generála Konstantinowa do Lublinu. V noci 22. na 23. července začal boj o město. Sovětští vojáci přitom byli podporováni oddíly Zemské armády AK. Boje trvaly až do 24. července a skončily kapitulací Němců vedených generálem Moserem. Ještě během bojů o město opustili polští vězni Majdanek a sovětští invalidé byli dopraveni do stalinistických táborů gulagu.
             Při bojích o město bylo zatčeno i několik funkcionářů z KT Majdanek. Byli to : Anton Thernes - zástupce velitele administrativy, Hermann Vogel - vedoucí skladu oděvů, Wilhelm Gerstenmeier - úředník, Theodor Schollen - dozorce, Heinrich Stalp a Edmund Pohlmann - oba dva kápové. V listopadu 1944 byli v prvním procesu s nacistickými válečnými zločinci postaveni před mimořádný trestný soud v Lublinu a odsouzeni k trestu smrti. Po válce byli voláni k odpovědnosti 3 velitelé Majdanku. Maxe Koegela odsoudil britský soud v roce 1946 k trestu smrti. Tentýž rozsudek udělil americký soud v roce 1946 Martinu Weissovi. V roce 1947 v Krakowě při procesu s mužstvem SS KT Osvětim byli k trestu smrti odsouzeni i Arthur Liebehenschel  a šéf krematoria Erich Muhsfeldt. Z vyšších funkcionářů byli k trestu smrti dále odsouzeni : Anton Thumann, Elsa Ehrich, Josef Tschebinsky a Hermann Hackmann. Jen posledně jmenovaný nebyl popraven, ale roku 1955 byl propuštěn z vazby. V roce 1975 seděl v Dusseldorfu při jednom z nejznámějších a nejdelších procesů proti válečným zločincům na lavici obžalovaných a společně s dalšími příslušníky mužstva KT Majdanek byl odsouzen.
              Za činy spáchané v Majdanku bylo k odpovědnosti povoláno asi 170 příslušníků táborového personálu.