Kulturní život



     Významnou roli v boji o přežití a zachování lidské důstojnosti hrály také pokusy vězňů organizovat kulturní život. Kulturní činnost sice nemohla změnit táborovou skutečnost, ovlivňovala však alespoň způsob, jak byla prožívána. Podobně jako cvičení zbožnosti chránila vězně v určité míře před psychickým zhroucením a demoralizací a byla jistým druhem sebeobrany před ponížením, potupou v táboře.
            Nejčastější formou integrativních snah mezi vězni byl zpěv písní, které se naučili buď ještě na svobodě nebo byly složeny až v táboře. Společné učení a zhudebnění textů a společný zpěv přispívaly jak ke sblížení a poznávání jiných kultur, tak i k posílení solidarity. Podobný charakter měly i diskuze a čtení, prováděné často výbornými specialisty. Tak mluvil např. Prof. M.Michatowicz o medicínských otázkách a Prof. M.Pomirowski přednášel v oblasti literatury. Tímto způsobem chtěli být vězňům nápomocni a sdílet s nimi své vědění a zkušenosti.
            Důležitou formou kulturní činnosti byla literární tvorba. Díla vzniklá a zpracovaná v táboře, zejména básně, vyjadřovala především touhu po svobodě. Básně Poly Braunové, deportované sem z varšavského ghetta, nebo Elzbiety Popowske a Zofie Karpinske byly známé nejen na poli žen. Básnicky činní byli i Krystyna Tarasiewica, Slawomir Cieslikowski, Tadeusz Czajka a další.
            Poetická činnost se rozšiřovala během koncertů, pořádaných potají většinou profesionálními umělci. Ke známým židovským hercům pořádajících umělecká představení patří Ajzyk Samberg, Regina Cukier, s manželem Zajdenman. Polské vězeňkyně si vzpomínají na večerní produkce. Za zmínku stojí kromě toho sbor šlágrových písní založený židovskými chlapci a instrumentální skupina polských vězňů židovského původu.
             Pozoruhodný charakter měla i plastická tvorba vězňů, neboť byla táborovým vedením zčásti povolena a tu a tam dokonce inspirována. Mnozí vězni tuto okolnost využívali a snažili se vtisknout svým pracím symbolický význam. Z mnoha v Majdanku vzniklých plastických děl měla dvě, díky jejich symbolickému významu, obzvláštní význam a výpověď : skulptura želvy, presentovaná na výstavě,  a sloup se třemi orly, který dodnes stojí na poli III. Orli připravující se ke vzletu budili naději, že z tábora je možné uniknout. Sloup se stal zároveň hrobem a pomníkem zavražděných, neboť do něj byla tajně zazděná urna s popelem vězňů, spálených v krematoriu. Alegorie želvy, vystavěné u brány na poli III, souvisela s heslem pracuj pomalu, známým v čase nacistické okupace. Obě skulptury byly vytvořeny varšavským sochařem Albinem Marianem Bonieckim.
            Vedle oficiálního umění se rozvíjela i konspirativní tvorba. Tajně vznikaly vězeňské portréty, prezentované na výstavě, vytvořené Helenou Kurcyuszem, Zygmuntem Wazniewskim a Boguslawem Maliszewskim. Vyráběny byly i věci spotřebního a příležitostného charakteru jako příležitostné a zdvořilostní pohlednice, prsteny, náramky, hrací karty apod.
             Velký význam pro kulturní život vězňů měly knihy a noviny, které se dostávaly do tábora díky kontaktům s obyvateli Lublinu. Vážili jsme si každého psaného nebo tištěného listu; - vzpomíná v jednom z motáků z tábora Stefan Bargielski.