Uloupený majetek



     Jak už bylo zmíněno, byl v Majdanku nově příchozím odebrán veškerý majetek. Jednalo se nejen o cenné věci a peníze, ale i o oblečení a předměty osobní potřeby, často ve velkém množství. Tábor se orientoval především na židovské transporty, neboť příslušníci této skupiny v přesvědčení, že budou přesídleni, s sebou brali vše, co jim bylo cenné. S jediným transportem z varšavského ghetta 15. srpna 1942 přišlo do táborové kasy asi 129 000 zlotých. V květnu 1942 bylo do skladu židovského majetku v Šopénové ulici v Lublinu dodáno z tábora 5 krabic s penězi, 4 se šperky a 5 dalších s penězi a šperky. Aby nebylo nic přehlédnuto, pátralo se dokonce v mtvolách (!) po cennostech a penězích nebo stříbrných a zlatých zubech, což probíhalo na za tímto účelém vybudovaném pitevním stole v krematoriu.
           Významným přínosem bylo i vykořisťování pracovní síly vězňů. Ceněny byly  dokonce i lidské mrtvoly. Popelem spálených kostí byla hnojena půda. Potřebnou surovinou se ukázaly být lidské vlasy posílané do firmy Paul Reimann na zpracování. Z Majdanku bylo odesláno na 730 kg vlasů. Obuvnická komanda se zabývala opravou bot obětí masového vraždění, obzvláště získáváním kůže z obnošených bot. Kůže byla používána k výrobě dřeváků a poptávka po této látce byla tak velká, že do Majdanku byla dodávána obuv z masových poprav z jiných měst, prováděných v rámci Akce Reinhard. O míře tohoto podnikání svědčí skutečnost, že po osvobození Majdanku bylo nalezeno přes 800 000 párů bot. Ty jsou dnes vystaveny ve 3 barácích.
            Vršící se cennosti v Majdanku poskytovaly zde pracujícím esesmanům příležitost ke zpronevěře. Ty zde byly na denním pořádku. Podíleli se na tom dokonce i nejvyšší funkcionáři tábora, mezi nimi i velitelé Koch a Florstedt, kteří byli za takovou zpronevěru odsouzeni soudem SS k trestu smrti.